Moje cesta

Láska k tvorbě interiérového designu se u mě projevovala už na počátku mé kariéry. Pracovala jsem jako dětská sestra na oddělení popálenin a měla jsem neustálou potřebu vše předělávat a dekorovat, aby se tam pacienti i ošetřující personál cítili o něco lépe.

Vdávala jsem se mladá a svého prvního syna jsem porodila ve dvaceti letech. Jenže život to tak asi chtěl a já zůstala na své dva syny úplně sama. Přemýšlela jsem nad tím, co by mě těšilo dělat a jak bych mohla vydělat nějaké peníze. Jednoho dne jsem se jela podívat do květinové tržnice. Cítila jsem se tam jako v ráji. Měla jsem jen na malý svazek kytek, ale dokázala jsem z něj vytvořil aranžmá a to potom prodat.

Můj otec měl obchod s domácími potřebami. Vzal do komise mé výrobky - květinová aranžmá, květináče, malované obrazy nebo také plyšáky. Postupně jsem si na Malé Straně vytvořila komunitu lidí, kteří mě a moje výrobky znali. Vyzdobila jsem tam pro ně několik restaurací i ambasádu. 

Časem jsem si pronajala prostor na chodbě místní polikliniky. Najednou jsem za den vydělala tolik, jako za celý týden na tržnici. Ráno jsem tam jezdila vlakem se zbožím v několika Ikea taškách, protože jsem neměla auto. Bylo to dost náročné a všichni mi říkali, ať toho nechám. 

Ve stejnou dobu mi správci polikliniky nabídli prostor pro obchod. Ten byl dokonce větší než celý můj byt. Výběrové řízení bylo postaveno tak, že kdo dá víc peněz, vyhraje. Neměla jsem žádné zkušenosti s podnikáním a neměla jsem ani moc peněz. Na poliklinice jsem ale byla proslulá a díky tomu jsem výběrové řízení vyhrála. 

Byla jsem nadšená, ale musela jsem obchod zaplnit zbožím. Shodou okolností mi končilo stavební spoření, takže se mi podařilo obchod levně, ale vkusně a originálně zařídit. Nyní jsem měla oficiálně květinářství. Do té doby jsem ale paradoxně neuvázala ještě žádnou kytici a nevěděla jsem ani, jak se starat o živé rostliny. Můj kamarád, který mi přivezl květiny si sice klepal na čelo, ale se vším mi pomohl. A od té doby jsem každý den před začátkem otevírací doby vázala kytice. 

Postupem času jsem si udělala kurz, květinářství se dařilo a já mohla najmout i další spolupracovnice. Osm let květinářství fungovalo. Přestože to nebyla lehká práce, byl jsem vděčná, že mám práci, která mě baví a která nás také uživí. Byla jsem na sebe také moc pyšná, protože jsem si mohla splnit sen a dovolit si koupit nové auto. 

Po čase mě květinářství přestalo naplňovat. Jsem z podstaty tvůrce, který stále míří výš a výš. Chtěla jsem tvořit další umělecká díla. Jednou z příležitostí, která se mi naskytla, bylo vytvářet květinová aranžmá ke společenským šatům na módní přehlídku Heleny Magic. Začala jsem také tvořit interiéry pro mé přátele a zjistila jsem, že mě to nesmírně naplňuje.

Opět se v mém životě začaly dít věci, které mě měly posunout dalším směrem. Dostala jsem malou mozkovou příhodu v květinářství, byla jsem přepracovaná a navíc se mi začaly objevovat alergické kašle. Úřad mi nedovolil umístit nad květinářství billboard, správce budovy po mě začal jít a navíc byl obchod třikrát za krátkou dobu vykraden. Myslím si, že jsem v té době procházela krizí středního věku. Cítila jsem, že potřebuji změnu a že je na čase posunout se v životě zase o kus dál. 

Rozhodla jsem se předat obchod, věnovat se interiérovému designu a najít si nový byt. Mé makléřce se podařilo prodat můj starý byt za skvělou cenu. Mezitím jsem si vyhlídla nádherný byt se zahradou. Když jsem v něm byla na prohlídce, pochopila jsem, že to je přesně to, co hledám. Věděla jsem, že jsem doma. A i když jsem o něj musela trochu zabojovat, byl nakonec můj a moje nová životní etapa mohla začít.

Zaplatila jsem si studium Feng Shui, které mě velmi obohatilo a ze kterého neustále čerpám. V té době nebylo tolik možností zviditelnění, proto jsem jezdila po veletrzích, kde jsem propagovala služby interiérového designu. Jediné, co jsem ale z návštěv veletrhů získala, bylo ocenění mého krásného stánku od jedné slavné květinové návrhářky.

Cítila jsem se nekompetentní k tomu, abych o sobě říkala, že jsem interiérová designérka. Raději jsem tvrdila, že navrhuji zahrady. Navrhování zahrad se tak stalo etapou mého života, na kterou velmi ráda vzpomínám. Přestože jsem tvrdě pracovala, byla jsem celý den na vzduchu a dělala, co mě baví. Mělo to také výhodu v tom, že jsem si večer mohla dát klidně knedlo zelo vepřo, aniž bych přibrala.

Má láska k interiérovému designu ale opět zvítězila. Začala jsem pomalu ale jistě tvořit interiéry pro své klienty, nabírala jsem zkušenosti a také sebevědomí. Bylo to pro mě pár let plných nejistoty. Musela jsem se toho opravdu hodně naučit. Někdy to bylo těžké i finančně. Přesto jsem cítila, jako by nade mnou stál Bůh nebo štěstěna, která mi našeptávala, ať se nevzdávám a jdu za svým snem. A skutečně, vždy když jsem měla pocit, že to je beznadějné, stal se nějaký zázrak a já mohla pokračovat dál na své cestě. 

Když člověk chce a jde si za svým, překoná všechny překážky. Můj úspěch nepřišel přes noc. Nyní se mi daří skvěle, mám mnoho spokojených klientů, tým úžasných kolegů a tvořím interiéry, které mě naplňují a přináší radost a harmonii druhým. Říká se, že každý „overnight success“ trvá deset tisíc hodin práce. Vím, co to znamená a jsem nesmírně vděčná za všechny zkušenosti, které mě posílily a díky kterým jsem člověkem, jakým jsem. A nemůže se dočkat, kam mě můj život zavede dál. 

S láskou,

Markéta F.